Statika Zámecké sýpky

Hlavní stránka » Zámecká sýpka » Rekonstrukce » Statika Zámecké sýpky

Zajímavosti a postřehy týkající se statiky sýpky

Základová spára obvodových konstrukcí nadzemní části objektu byla objevena v hloubce 1,2 – 1,4 m pod terénem. Sklepení Sýpky bylo provedeno ve „vnitřku půdorysu“ nadzemní části. Obvodové konstrukce nadzemních podlaží jsou tedy nezávislé na obvodových konstrukcích podzemního podlaží. Toto svědčí o tom, že tyto části budovy byly realizovány v rozdílných časových obdobích.

Vrtané sondy (jádrové vrty) do obvodových stěn podzemí ukázaly, že tyto masívní konstrukce byly provedeny historickým způsobem, typickým např. pro zámecké stěny. Jedná se o sendvičové konstrukce stěn, kdy jádro stěny je vyplněno sypaným materiálem. (šířka stěny i 2m)

Část obvodové stěny v podzemí je betonová, což spolu s mohutnými vodorovnými ocelovými rozpěrami pod stropem podzemí ukazuje na statickou sanaci části nosných konstrukcí, prováděnou cca v 70. letech minulého století.

Klenba podzemí pod stávající terasou byla v minulosti rovněž staticky sanována, o čemž svědčí vrstva torkrétované žb skořepiny. Patrně se jednalo o statickou sanaci z důvodu velké degradace pojiva v cihelné klenbě. Klenba byla rovněž velmi silně dotována zatékající srážkovou vodou, což také nepříznivě působilo na statické parametry konstrukce. Tento torkret tedy tvoří dnešní povrch klenby v pivotéce. Byl jen povrchově opracován.

Dispozice přízemí (dnes hlavní restaurace) byla uvolněna i vybouráním střední nosné stěny. Klenebný pas nesený původní nosnou stěnou má zajišťující statickou funkci vůči silám z okolních konstrukcí. Původně zamýšlené řešení náhrada nosné stěny podepřením pasu ocelovým portálem bylo v průběhu výstavby nahrazeno novým řešením – vetknutím předpjatého železobetonového trámu. Toto řešení umožnilo další uvolnění dispozice přízemí. Tento předpjatý trám je skryt ve stropní konstrukci mezi přízemím a sálem v prvním patře.

V místě přístavby byla východní štítová stěna staticky zajištěna namísto pracného podbetonování nebo podezdění základové spáry přibetonováním opěrného bloku, který rychle zajistil vlastní štítovou stěnu a rovněž strmou stěnu výkopu při hraně komunikace.

Odhalené klenby nad přízemím ukázaly cca 5 cm širokou otevřenou spáru mezi podélnými klenebními pasy a obvodovou stěnou. Toto svědčí o postupném dobovém „odstupování“ obvodových stěn od kleneb. Původní příčné táhlo nad klenbami ukazuje na historickou snahu o eliminaci tohoto jevu. Táhlo bylo v průběhu rekonstrukce nahrazeno novým, jelikož původní výškově kolidovalo s novými podlahovými konstrukcemi. Torzo původního táhla, nyní již jako ukázka, je vloženo pod skleněnou podlahou nebeského sálu.

Táhla u stropních konstrukcí napříč západního štítu ukazují na statickou sanaci této stěny, kdy rovněž evidentně docházelo k odklánění stěny od stropních konstrukcí.

Zajímavostí jsou i stropní klenebná pole nad přízemím, kde je provedena nad části přízemí pruská klenba s „úhelným kamenem“. Dvě rozdílné výškové urovně a rozdílný způsob provedení kleneb nad přízemím vede k domněnce, že i nadzemní část objektu byla realizována po částech, v různých časových obdobích. Klenby nad přízemím byly v průběhu nynější rekonstrukce velmi zdařilým způsobem sanovány.

Krov před rekonstrukcí byl již ve velmi špatném technické stavu a nebylo možné ho úspěšně sanovat, navíc bylo zřejmé, že se již v převážné míře nejednalo o původní historické prvky. Těmi pravděpodobně zůstaly pouze masivní tesané vazné trámy, které současně tvořily nosnou konstrukci podlahy původní půdy. Celá střešní konstrukce je tedy zcela nová.

V průběhu rekonstrukce bylo odstraněno z prostor nad cihelnými klenbami mezi přízemím a prvním patrem velké množství stavební sutě (cca 350 tun = např. sedm vojenských tanků). Došlo tím výrazně k odlehčení celé budovy vzhledem k základovým konstrukcím. Obvodové stěny se přestaly rozestupovat. Stavba jakoby se napřímila a začala znovu žít a dýchat.